Dnes je Sobota 18 listopad 2017, svátek má Romana

Rozhovor s Pájou ze Setoplete

Veselý Vojtěch - 19 let, 27.12.2007, rubrika: Reflexe a poznámky
Jak se dá skloubit maturitní ročník s působením v pop-rockové kapele? Nejen o těchto tématech jsem konverzoval s basačkou kapely Setoplete.

V životě se setkáváme s mnoha zajímavými lidmi. Ať už je to v tramvaji, ve škole nebo na aktivitách, které provozujeme ve svém volném čase. Bohužel není prakticky možné se s každým, kdo je nám sympatický seznámit. Proto přináším rozhovor se studentkou, která mě zaujala svým aktivním zapojením do školního i kulturního života.

Páje je 19, je přesedkyní kolektivu X.A pražského sportovního gymnázia, kde je aktivní maturantkou. Jako zástupkyně plesového výboru, se podílí hlavně na přípravě choreografie pro plesové předtančení. Páji máma její současnou funkci označila s trochou nadsázky přirovnáním: V každým hovně za kvrdlačku. Kromě náročných školních povinností Pája působí jako basačka v pop rockové kapele Setoplete. Tento rozhovor vznikl za velice přátelské atmosféry ve spořilovské restauraci U Břízy.

Milá Pájo, jak dlouho hraješ na basu a co tě k tomu nápadu vůbec přivedlo?

Na basovou kytaru hraju už asi tři roky. Předtím jsem hrála šest let na flétnu a pět let na klavír. K tomu jsem zvládala zahrát pár táborovejch songů na španělku. Potom, co jsem přestala hrát basket, jsem hledala něco novýho, čemu bych zavdala svůj volnej čas. Protože jsem se v té době začala víc zajímat o hudbu a začínala jsem chodit na koncerty, rozhodla jsem se pro hudební nástroj. Lákal mě saxofon, bicí a basa. Nakonec jsem se odhodlala pro tu nejreálnější možnost, co se týče skladnosti, ceny a situace se sousedy.

Jak ses na basu naučila? Jseš samouk?

Brzy po tom, co jsem si nástroj pořídila, jsem si našla učitele v klasické základní umělecké škole, ke kterému doteď chodím a je pro mě stále velikým přínosem. Je to hroznej borec, už kvůli jeho vzhledu a povaze. Je pro mne neustále velkou inspirací. Když něco neumím, stydím se a to mě nutí cvičit a posouvat se pořád dál.

Věnuješ se kromě kapely i jiným hudebním aktivitám?

Teď zrovna začínám hrát v malým orchestru naší Základní umělecké školy Botevova. Zatím nemám ani noty, ale do budoucna plánujeme menší koncert. Předtím, než jsem se dala dohromady se Setoplete, jsem byla na zkoušce s mladou kapelou, ale kromě toho, že hrozně chtěli hrát, jim nic jiného nešlo. Proto jsem už na druhou zkoušku nepřišla.

Taky mám zkušenost se školními orchestry. S vlastní kapelou se to nedá srovnávat, ale taky je to svým způsobem zábava, když se zrovna hraje něco zajímavého. Tak už mi pověz něco o vaší kapele…

Jmenujeme se Setoplete. V deníku 24 HODIN nás jednou napsali jako Septolete… takže prosím neplést. Počet lidí v kapele se mění, pořád někdo odchází a přichází, ale v pevném jádru je nás celkem šest. Kapela funguje celkem čtyři roky, ale já s nima hraju asi rok a půl. Ke kapele jsem se dostala přes základní uměleckou školu v Modřanech, kam se všichni chodíme učit hrát. V té době jsem hrála rok, základy už jsem měla za sebou a pomalu jsem se rozhlížela po nějaké kapele. Setoplete mě na školním vánočním koncertě zaujali tím, že zpívali trojhlasně a dokonce jim to i ladilo. Přesně to jsem chtěla a tím mě dostali. Podruhé jsem je slyšela na jiném nezávislém festivale, kde jsme se dali do řeči a zjistila jsem, že jim zrovna odchází basák.

V hudbě nemám rád škatulkování. U většiny kapel se dá těžko definovat jejich hudební styl, protože v mnoha případech se kapely snaží o autenticitu. K čemu se nejvíce přikláníte vy?

My jsme takový multižánr. Od každého trochu, ale nic pořádně, to se nesmí dozvědět kapelník...

Myslím, že se není za co stydět, takovýhle způsob hodnotím celkem pozitivně. Hrajete svůj styl.

Pro to, abychom se dostali tam, kam by se dostala ráda asi každá kapela, to dobře není. Když hrajeme jednou ska a podruhé jazz nebo metal, budeme úspěšní možná tak na vesnických zábavách, kam si lidé přijdou zatancovat. Pro klubovou scénu je potom těžké vybrat jednu reprezentativní písničku.

Takže vaše cíle jsou vysoké?

Vysoké? Náš nejvyšší cíl pro tenhle rok byl nerozpadnout se, protože čtyři maturujeme a je to docela náročný. Kvůli času zkoušíme jen dvakrát týdně, na rozdíl od minulýho roku, kdy jsme zkoušeli třikrát.

I přesto je to v porovnání s jinými kapelami známka toho, že se snažíte a že vás to baví. Kde zkoušíte a koncertujete?

Zkoušíme zadarmo na gymnáziu Písnická, chodí tam většina naší kapely. Stejně tak jako náš ředitel hodně podporuje sportovce, jejich ředitel žije hudbou, takže z příspěvků SRPG (Sdružení rodičů a přátel školy) vybavil zkušebnu potřebnou aparaturou a bicí soupravou. Máme taky možnost si v prostorách gymnázia udělat fesťáky, na kterých platíme jen nájem jídelny, protože jídelna je společná s místní základkou. Proto je vstup většinou dobrovolný. Co se vybere jde na nájem, ostatní náklady a zbytek do školního fondu. Minule jsme škole vydělali osm set korun. Občas nám zbyde něco málo do fondu kapely, z kterého platíme kabely a podobně…
Jinak hrajeme nejčastěji s naší spřátelenou art-metalovou kapelou Gormenghast. Občas taky zahrajeme s big-beatovou skupinou Chicks. Jednou jsme hráli se Slávkem Jandou Bandou z Abraxas, což je kultovní kapela, na kterou kdysi pařili naši rodiče. Koncerty tohoto typu se odehrávají po různých pražských klubech. Už nám zbývá jen Akropole, Roxy a Rock Café. Joke.


Jaká je v kapele hierarchie? Scházíte se pravidelně na zkouškách všichni?

Ne. V kapele je basa, bicí, dvoje klávesy, kytara, basová kytara a čtyři zpěvy. Zkoušky, kterých se účastní jádro kapely, trvají třeba i šest hodin, ale tři čtvrtiny času stejně prokecáme. S nápady na novou tvorbu většinou přichází kapelník. Hudbu, kterou vymyslí, nahraje v počítačovém programu a bubeník nebo kytarista vymyslí text. Já mám taky nápady, ale bohužel to většinou dopadne tak, že kapelník odsoudí vše, co nepochází z jeho hlavy.

Jaké jsou tedy vaše hudební cíle, po tom, co všichni jistě úspěšně odmaturujete?

Já osobně bych chtěla utnout metaly, protože metal vážně nemám ráda a nejsem jediná. Radši bych se soustředila na ska nebo lehkej jazzík. Taky bychom se rádi odpoutali z klubů a vystoupili na letních fesťákách. Letos se nám nabízel Trutnov, ale bohužel jsme se neshodli časově. Jinak bychom rádi vydali cd, které jsme už začali nahrávat o letošních prázdninách. Kytarista si koupil mixpult, takže na tom teď pracuje.

Jakých kapel z české scény si nejvíce vážíš? Možná tě nějaké ovlivnily…

Sto Zvířat, určitě… Taky se mi líbí Tajné slunce, kapela profesora Pýchy, ale ti mě nijak zvlášť neovlivnili. Z cizích kapel mě dost ovlivnili Pink Floydi.

Zkus vyjádřit, jaké to je, hrát v kapele. Pro lidi, kteří takovou zkušenost nikdy neměli, to musí být velká neznámá. Co pro tebe kapela znamená?

Po tom, co jsem začala hrát v kapele, jsem se zlepšila o sto procent. Dalo by se říct, že mě baví spíš ty lidi než hudba. Kolikrát se mi nechce na zkoušku, protože jsem naštvaná na kapelníka. Do budoucna bych ráda působila v kapele, kde by mě bavila hlavně ta hudba.

Jak tě v kapele podporují rodiče?

Podporujou mě…je jasný, že od nich slýchávám, že nejdřív je škola a potom kapela. Takže když mám špatný známky, tak mě třeba nechtěj pouštět na zkoušky. Dokonce i celkem pravidelně navštěvují naše koncerty. Stejně tak jako já, kritizujou ty písničky, který jsou ovlivněný metlošem.

Na závěr bych rád upustil od tématu hudby a zeptal se tě na pár aktuálních otázek. Jak nahlížíš na současný neonacistický pochod Židovským městem?

Naprosto souhlasím s tím, jak se k tématu nedávno vyjádřil Arnošt Lustig. Mladým náckům by stačilo, aby je zavřeli na patnáct do Osvětimi a viděli by pravou tvář hnutí, ke kterému se hlásí. Na demonstraci jsem nebyla, protože jsem měla strach. A moje maminka taky, proto by mě určitě nepustila. Dokonce jsem kvůli tomu ani nešla na koncert, který měl být na Národce. Ostatně si myslím, že až na pár zvrácených výjimek je to celý frajerská póza.

A jaké máš plány po škole? Budeš se hlásit na vejšku?

Vejšku plánuju. Musím přiznat, že bych se chtěla dostat na medicínu, specializaci na neurochirurgii. Velice mě ovlivnila operace mozku online (se smíchem). Kdybych nebyla blbá, učila bych se ve třeťáku a šla bych tam na průměr, jenomže jsem byla líná a dostala jsem trojku.
Kdyby to nevyšlo, ráda bych zkusila pedagogickou fakultu, obor angličtina, čeština. Baví mě číst a ovlivňovat lidi. Vidím chyby některých profesorů. Strašně ráda bych jim poradila, ale vím, že potom by se urazili nebo by byli ještě víc nejistí. Proto bych si ráda začala svoje postřehy psát, abych se k nim později mohla vrátit nebo napsat knížku (s nadsázkou).

Pokuď tě nenapadá nějaké poselství, které bys chtěla vzkázat našim studentům, nezbývá mi než rozhovor ukončit. Ať se ti daří ve škole, v kapele i v osobním životě.

Díky.


Počet hlasů: 9552, aktuální průměr: 3.0055
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Vývoj jamajské hudby a subkultur s ní spojených
2 ) Mighty sounds 2008
3 ) Gentleman rozbouřil Lucernu
4 ) Rozhovor s Pájou ze Setoplete
5 ) Gentleman v Lucerně - smršť našláplých beatů a melodií
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané