Dnes je Sobota 18 listopad 2017, svátek má Romana

Jak jsme si je vychovali, takové je máme…

Cibulka Jan - 18 let, 18.01.2008, rubrika: Reflexe a poznámky
Je obecně známo, že pro mnoho politiků jsou voliči spíše jen prostředkem k dosažení vysněného křesla, ale to, co se děje u nás, je v civilizovaných zemích unikátní.

...ano, mluvím o současné politické garnituře. Poslední dobou začínám nabývat dojmu, že mezi nimi a voliči vznikl vztah panstvo – nevolníci. Jasnými příklady jsou excesy Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka, které před nedávnou dobou rozvířily už tak neklidné vody české politiky. Auto šéfa ČSSD cestou na svatbu (jeho) naprosto bez skrupulí porušilo několik předpisů, tento vůz přejížděl plnou čáru a obcí to hasil rychlostí rozhodně ne povolenou. Celé to poměrně podrobně zdokumentovali reportéři jednoho bulvárního časopisu. Vysvětlení přišlo v zápětí. Zatím co nastávající ženich spal, jeho řidič využil nepozornosti svého chlebodárce a choval se jak pirát silnic. Alespoň takto to objasnil Paroubek v tiskové zprávě.
Případ číslo dvě, premiér při návratu ze zahraniční mise přistál s armádním speciálem v Innsbrucku, oficiálně kvůli schůzce s velvyslancem Janem Koukalem, ovšem většinu času strávil na sjezdovce, kde ho viděl novinář Jan Dušek. Když se případu chopil tisk, následovalo obvyklé mlžení a výmluvy. S vysvětlením nakonec přišla Topolánkova mluvčí Jana Bartošová, vojenští piloti potřebovali trénovat přistávání, a proto se let odklonil na toto velice zajímavé horské středisko. Nutno dodat, že by Mirek Topolánek neměl využívat služební prostředky k vlastní rekreaci, a to i tehdy, když se to přímo nabízí.
Ovšem mě ani tak nezaráží, že si oba zákonodárci takto užívají, spíše se mi zdá alarmující chování a vysvětlovaní obou přistižených pánů. Oni totiž nic nevysvětlují, s novináři se nebaví a tváří se, jako by to bylo normální. A pravdou je, že ani nemusí. Neporušili žádný zákon (alespoň ne prokazatelně) a proto jsou nedotknutelní. Často bývá na různých místech zmiňována „politická kultura“, toto je jasný příklad jejího nedostatku. Chybí totiž zpětná vazba. Lidi se cítí politikou natolik znechuceni, že se o ni nezajímají. A když se potom provalí nějaký skandál, utrousí nelichotivou poznámku na adresu provinilce a dál o tom ani nepřemýšlí, zdá se jim to zbytečné. A v tu chvíli se politici začínají osmělovat, uvědomují si, že jsou sami svými pány a každý je na ně krátký. O výši svých platů, diet, příspěvků na dopravu a dalších „přilepšení“ rozhodují sami a veřejnost nemá žádný rychlý nástroj, jak jim takříkajíc přistřihnout křidélka. Jasným příkladem jsou výše zmiňované skandály, nyní už se o nich nikde nemluví a veřejnost začíná pomalu zapomínat. A pánové Paroubek s Topolánkem zase jednou vyhráli, vše jim prošlo... a proto to udělají zase, a pak třeba ještě jednou a potom klidně milionkrát. A nejsou sami, takových jim podobných jsou v dnešní vládě spousty.
Ptáte se, jak tohle řešit? Již výše jsem psal, že chybí zpětná vazba, jakási kontrola. A proto navrhuji, vyberme si každý svého poslance, senátora či jiného politika nebo úředníka a napišme mu dopis. Žádný neosobní e-mail, ale hezký dopis s obálkou a nasliněnou známkou, psaný inkoustovým perem po dědečkovi. A v něm vyčítejte i chvalte, jasně, věcně a slušně. Dáme tak těm, které jsme si zvolili, aby hájili naše zájmy, vědět, co mají vlastně hájit. A myslím, že časem se u nich objeví takový zvláštní pocit, na jedné straně poněkud nepříjemný, ale na druhé značně povznášející, říká se mu odpovědnost. Třeba se pak věci pohnou k lepšímu, kdo ví? My si totiž ty naše zástupce vychováme...


Počet hlasů: 9387, aktuální průměr: 3.0169
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Zázrak (skoro) zadarmo
2 ) Udání jako způsob boje
3 ) Jak jsme si je vychovali, takové je máme…
4 ) Výročí Křišťálové noci v Praze
Počet názorů: 1 Přidat názor Zobrazit vybrané