Dnes je Sobota 18 listopad 2017, svátek má Romana

Babička

Eliášová Klára, 14.02.2008, rubrika: Reflexe a poznámky
Nedávno jsem byla v Národním divadle na baletě. Bylo to velice okouzlující, a i když tam byla spousta dětí, při představení nikdo ani nedutal. Ale hlavní důvod této poznámky, která se vlastně ani netýká Babičky, spočívá v tom, že ty děti měly o přestávce všechny v rukou časopis Národního divadla a všechny se pozastavily nad stránkou...


Foto:Tereza Pletichová

...kde se psalo právě o Babičce. Někdo si teď řekne: „To není pro mě, ale pro malé děti, když to čtou právě děti.“ Ráda bych vás vyvedla z omylu. Ačkoliv jsem vlastně také ještě dítě, troufám si říct o této hře, že je velice povedená a bude se líbit nejen dětem, ale hlavně dospělým.

Je pro mě nesmírnou poctou, že jsem se mohla zúčastnit hned dvou zkoušek Babičky a generálky a premiéry. Při první zkoušce jsem byla naprosto uchvácená tím, jak se dá Babička pojmout a při tom je to stále ten všem známý příběh. A to, že hercům texty neustále nahazovala nápovědka, hrálo se bez kostýmů a kulisy byly opravdu jen zlehka načrtnuté, mi nijak nevadilo. Prostě proto, že mi nepřišlo, že by měla být premiéra tak brzy. Zkoušelo se na půdě Stavovského divadla, kde byly prostory na zkoušení opravdu velice skromné. A na druhé zkoušce, již v Národním divadle, jsem se začala obávat, jestli se představení opravdu stihne. Bylo jen týden před generálkou, ale většina herců stále ještě neměla kostým a kulisy už sice nějaké byly, ale s nimi i dřevěné bedny rozestavěné na jevišti, které kazily dojem. Také herci občas zapomněli text či se jim podařilo, že se nedostavili na scénu. Navíc v době této zkoušky už byly lístky na všechna avizovaná představení vyprodané.

Ovšem generálka, která byla pouze týden po druhé zkoušce, na které jsem byla, vyvrátila všechny moje pochybnosti. Kulisy opravdu navozovaly atmosféru, již navozovat měly. Stromy vymalované tak, že si opravdu připadáte jako v lese, a velké hodiny na sloupech dodají scéně vznešenost, se kterou paní kněžna přichází. Také mě upoutal potůček, který je chytře vytvořen tím, že kus podlahy jeviště se sesune, a u kterého poté Viktorka tančí a zpívá. To že na stěně v paláci chyběly obrazy, o kterých se Babička s paní kněžnou bavily, je opravdu už jen detail. Paní nápovědka už byla v tuto dobu celkem zbytečná.

Premiéra ukázala, že za týden se opravdu dá všechno vypilovat. Možná, že atmosféra, kterou tvoří lidé a samotné Národní divadlo, dodá představení ten správný nádech a krásu. A tak sedí člověk na svém sedadle a doslova hltá každé slovo herce, že mu ani nedojde délka představení. Zažila jsem nádherné tři a půl hodiny a klidně bych je zažila znovu, proto velice doporučuji toto představení všem dospělým a všem starším dětem. Bohužel pro malé děti to opravdu není, jelikož nedokážou udržet pozornost a ještě nepochopí úplně emoce a problémy postav.


Počet hlasů: 7754, aktuální průměr: 3.0012
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

Toto je jediný článek autora.
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané