Dnes je Pondělí 20 listopad 2017, svátek má Nikola

Cesta ke slávě aneb Dostanu hlavní roli?!

Víchová Vendula - 18 let, 14.02.2008, rubrika: Volná tvorba
Každému z vás se už určitě někdy stalo, že měl takzvaný „den blbec“. Ale ne všechny takové dny přece musí končit fiaskem! Slunce může vyjít i když zrovna prší a je zataženo...

Jela jsem v neděli na návštěvu k babičce. Byl deštivý den a mě připadalo, jako by se na mě celý svět mračil. Vlak směřující do Přerova měl ze stanice Studénka - město odjíždět v 9:30, ale mé hodinky ukazovaly teprve devět hodin. A tak jsem se k zastávce loudala. Měla jsem špatnou náladu, ale zvuk, který vydávaly kapky dopadající na můj deštník, mě uklidňoval. Poslouchala jsem to jemné pravidelné bubnování a snažila jsem se nemyslet na všechny starosti, které mě potkávaly celý týden.
Pomalu přestávalo pršet a na obloze se na mě zpod velkého šedého mraku usmálo sluníčko. Na cestě se blýskaly kaluže, které jsem někdy s menšími obtížemi musela přeskakovat. Když jsem přišla na zastávku, stále jsem měla dost času. Nudila jsem se a pořád sledovala hodinky. Konečně přijel vlak a já nastoupila.
Přisedla jsem si do kupéčka k nějakému staršímu pánovi. Četl noviny a ani si nevšiml, že jsem přišla. Až když jsem nahlas pozdravila, zvedl hlavu a kývl mi na pozdrav. Rozhodla jsem se zkrátit si cestu také četbou. Otevřela jsem svého oblíbeného Moliéra a začetla se do příběhu vychytralého Skapina.
Když v tom mě ten pán oslovil. „Slečno, vy se zajímáte o divadlo?“ tázal se zvučným hlasem a ukazoval při tom na knihu. Popravdě jsem mu odpověděla, že se o něj nejen zajímám, ale že ho dokonce miluju. A vzápětí jsem zjistila, že ten pán má úplně stejnou zálibu. Začali jsme se bavit o našem společném koníčku a já ani nemohla uvěřit, že někdo má tak hodně podobné názory jako já. A když zjistil, že divadlo i hraju, zajásal. Byl naprosto nadšený. Nechápala jsem tu jeho ohromnou radost, on mi to ale hned vysvětlil. „Víte, já pracuji u televize. Chystáme se natočit film a hledáme přesně takovou dívku jako jste vy. Hned jak jste přistoupila, říkal jsem si, že přesně takhle by měla vypadat naše Zuzanka, tak se jmenuje jedna postava z toho filmu.“ řekl zvedajíc se k odchodu. Podal mi vizitku a se slovy: „Určitě přijďte na konkurz!“ opustil kupé. Seděla jsem tam naprosto v šoku a omráčená z nadešlé situace. Nejdřív jsem myslela, že to byl jen sen, ale když jsem viděla vizitku, kterou jsem tiskla v dlani, zaplnil mě pocit naprostého štěstí. Přede mnou stála obrovská šance. Podívala jsem se z okna. Slunce už nezakrýval šedý mrak. Teď zářilo jasně, jakoby ho můj blažený úsměv potěšil. Opřela jsem si hlavu o upatlané okno vagónu a ponořila se do snění o tom, jak to všechno asi dopadne.


Počet hlasů: 8768, aktuální průměr: 2.5591
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Cesta ke slávě aneb Dostanu hlavní roli?!
Počet názorů: 3 Přidat názor Zobrazit vybrané