Dnes je Sobota 18 listopad 2017, svátek má Romana

Vývoj jamajské hudby a subkultur s ní spojených

Veselý Vojtěch - 19 let, 06.09.2008, rubrika: Reportáže
Hudba, od nepaměti neodmyslitelná složka společnosti sloužící k projevu zábavy, radosti i strasti. Prostředek jednoho ze smyslů, jenž dokáže podbarvit veškeré nálady a situace. Bezesporu také mocný nástroj využitelný k upoutání či odpoutání pozornosti. Hudbou lze léčit i pobuřovat, vyjádřit souhlas i revoltu.

Hudba je svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít, i kdyby nás zavřel do žaláře. Právě se svobodou je provázána především černošská hudba, která je a vždy byla inspirací pro světové muzikanty. Dnes tvoří podstatnou část komerčního hudebního průmyslu.

Konzumní společnost si ovšem často není vědoma historie a tradičních hodnot tvůrců současné pop music. Vznik karibské hudby, která se později stala celosvětově proslulou, je spjat s politickými režimy, filozofiemi i náboženstvím, tudíž i s mnoha nejasnostmi.

Dnes se snad nenajde člověk, který by si se slovy hudba a Jamajka nespojil jméno Bob Marley. Tento pojem lze ovšem asociovat jen s určitou fází reggae, jíž předcházely dlouhé vývojové etapy.

Historie jamajské hudby se začíná rýsovat koncem patnáctého století s vlnou kolonialismu. Převážně ze západní Afriky sem byli dovezeni otroci, aby se pod španělskou korunou lopotili na třtinových plantážích. Z toho důvodu se typická reggae trikolora skládá z červené, žluté a zelené barvy, které představují vlajku země původu - Etiopie, nikoli Jamajky.

Spirituální melodie a především rytmy otroků, zpívané pro zlepšení pracovní nálady, se postupem času mísí s písněmi evropských kolonizátorů, aby položily základy hudbě pojmenované mento. Mento je prezentováno přímo na ulicích, svého vrcholu dosahuje v letech 1940 - 1950. Soubory využívají kombinace tradičních afrických nástrojů (bongo, rumba koule, kalypso - tradiční piáno) a klasických evropských nástrojů (housle, flétny, kytary).

Mento, které vzniklo fúzí evropské a karibské písně, je důkazem toho, že si Jamajka ve svém vývoji osvojila různorodé formy mimoostrovní hudby. V Americe touto dobou roste popularita rhytm and blues music a její prameny se dostávají i na samotnou Jamajku.

V hlavním městě Jamajky, Kingstonu, je vedle chudých otrokářských čtvrtí založena katolická reformní škola Alpha Boy School. Její žáci jsou nuceni striktně dodržovat pevný řád a držet se velice přísných pravidel a morálky. I to nepříjemné občas bývá pro něco dobré. ABS svým programem plně podporuje hudební vzdělání svých žáků a vytváří skutečnou základnou pro big bandové orchestry. Vzdělávací hudební program ABS je silně ovlivněn jazzem a snad díky jeho metodám vychoval mnoho nadějných umělců. Ti nejznámější z nich později založili legendární ska-jazzovou skupinu The Skatalites. Ta i přes pokročilý věk svých členů dodnes vystupuje, nedávno navštívila i Prahu.

V šedesátých letech ztrácí Angličané nad Jamajkou mocenskou kontrolu a v roce 1962 Jamajka konečně získává nezávislost. Život zemědělců byl dosud velmi krutý. Představoval každodenní robotu pro rasistické bílé farmáře, spojenou s nulovým sociálním statusem. Radost z osvobození a okamžitý obrat k pozitivnímu myšlení se promítá i v hudbě. Vlivem dobré nálady, panující v osobním i ekonomickém životě domorodců, a ostatních žánrů (boogie, R´n´B) proudících z USA, mento nabývá nových rozměrů. Důrazem na kytarový offbeat vzniká nový, pro Jamajku autentický styl-SKA. Název je údajně odvozen od drnčivého zvuku, který vydává kytara svým důrazem na druhou dobu - ska! ska! ska!. V textech se odráží politická nálada čerstvě osvobozených Jamajčanů. Všeobecná atmosféra v tančírnách je pozitivní a přátelská.

Po první vlně nadšení ovšem realita přináší další uvědomění. Ekonomická a společenská situace není tak velkolepá, jak se na první pohled zdálo. Země je zdevastovaná a její občané nevzdělaní, bez větších vyhlídek na lepší zítřky. S touto krizovou érou jsou spojeni mladí rebelové z těch nejchudších vrstev - tzv. rudeboys, rudegirls. Módou napodobují americké ganstery ze třicátých let a la Al Capone. Kromě typického kloboučku a černého obleku rudeboys spojuje nespokojenost vyvolaná vysokou nezaměstnaností a sociální nerovností. Jejich tanec je agresivnější, basové linky jsou více synkopované a v textech se odráží nelehký život v ghettech. Hudba tohoto období se nazývá rocksteady. Mezi nejznámější kapely patří např. The Soul Brothers nebo Dandy Livingstone, z českých The Chancers.

Úpadkem původního nadšení ska náhle zpomaluje a nechává vzniknout reggae. Právě do této vývojové etapy lze zařadit Boba Marleyho, Desmonda Deckera nebo Jimmiho Cliffa s hitem “You Can Get It If You Really Want“. Reggae je již od počátku svého vzniku úzce spojeno s rastafariánstvím. Toto náboženství a především životní styl je známé hlavně díky typickým účesům dreadlock rasta. Dnes jsou dready především módním doplňkem, i přesto velká část současných interpretů, přiklánějících se většinou k sektě papa shanty, nabádá k rastafariánským zásadám (Anthony B, Sizzla, Macka B). Rastafariánská víra má několik odnoží, obecně hlásá izolaci od civilizované společnosti, četbu Bible a zákaz užívání činitelů ohrožujících duševní a fyzické zdraví (tabák, alkohol). Rastafariáni uznávají stejného boha jako křesťani (Jehova - Jahova - Jah Rastafari). Hlavním představitelem a vtěleným bohem je pro rastafariány etiopský král a sjednotitel, Haile Selassie I., jenž má sjednotit všechny věřící a přivézt je zpět do země jejich původu, kde budou společně vládnout zbytku světa, jako je tomu psáno v Bibli.

S rostoucí ekonomickou krizí a nezaměstnaností Jamajčané emigrují na Britské ostrovy. Zde se rudeboys střetávají s Mods, britskou dělnickou mládeží. Mods svými postoji revoltují proti britskému konzervatismu. Odmítají stereotyp dělníka 20. století, kdy člověk od rána do večera pracuje v továrně a nezbývá mu čas na žádnou individuální činnost. Styl jejich oblékání představuje karikaturu britského dělníka. Módou mods, nebo také skin heads, jsou na krátko ostříhané vlasy s dlohými pejzy, vysoké boty oblíbené značky dr. Martens, úzké džíny, košile značky Fred Perry a letecké bundy, tzv. bombry. Poslouchají tvrdší kytarovou hudbu, ale s nadšením vítají nové ska a reggae. Díky shodám v sociálních otázkách se tyto dvě skupiny spolčují a dochází k propojení jejich kultur a hudebních žánrů. Symbol ska, černo-bílé šachovnicové pole, vyjadřuje spojení a jednotu jamajské (černošské) a britské (bělošské) alternativní mládeže.

V průběhu 70. a 80. let se tato hnutí propojují i s nově vznikajícími punks, stejně tak dochází i k mixování hudby a vzniku jejich dalších odnoží.
Nutno podotknout, že tradiční skinheads se později objevují i na Jamajce. Jejich charakteristickými rysy je již zmíněná móda, antirasistické postoje, hudba, záliba ve fotbale a apolitičnost. Po druhé světové válce bohužel dochází k pošpinění tradiční skinheadské kultury, kdy módu kopírují neonacisté. Tyto ideologicky absolutně odlišné skupiny jsou lidmi často spojovány. Tradiční skinheadi se proto těžko vyhýbají předsudkům a tak v 90. letech zakládají hnutí S.H.A.R.P (Skinheads Agains Racial Prejudice - Skinheadi proti rasovým předsudkům).

Dnes se jamajská hudba i subkultury stále vyvíjejí a obměňují. Mixováním s elektronickou taneční hudbou tzv. dancehall mění svou původní tvář. Vzniká reggae-jungle, ragga a podobné. Klasické roots reggae ovšem neumírá. Jednotná myšlenka tradičních skinhead-punks stále přetrvává, rozšířená o ostatní alternativní hudební i životní směry.


Počet hlasů: 9032, aktuální průměr: 2.6654
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Vývoj jamajské hudby a subkultur s ní spojených
2 ) Mighty sounds 2008
3 ) Gentleman rozbouřil Lucernu
4 ) Rozhovor s Pájou ze Setoplete
5 ) Gentleman v Lucerně - smršť našláplých beatů a melodií
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané