Dnes je Pátek 22 září 2017, svátek má Darina

Ufoun je kamarád

Kašík Martin - 19 let, 14.11.2008, rubrika: Kritiky a recenze
Je bláznem ten, kdo se nechá zavřít do blázince? Anebo spíše ten, kdo tam ostatní zavírá? Patří do Bohnic spíše ten, kdo tvrdí, že viděl ufony, nebo ten, kdo na ně nevěří? Kde je hranice mezi uvažováním podle společnosti normálním a odkdy se dá člověk klasifikovat jako blázen?

Krátkou divadelní hru o tom, jak šokující a krutá bývá pravda, přináší do českých luhů a hájů divadelní spolek BDS Praha, a to v rámci programu Normálního festivalu. Jaké jiné téma než bláznovství lze čekat od herců – dobrovolníků, kteří se před mnoha lety dali dohromady v pražských Bohnicích?
Prostory kina Area, jež přímo vybízejí k netradičním divadelním kouskům, spolku BDS velmi svědčí. Hned po zahájení, ještě před první scénou, herci nabádají diváky sedící v zadní části kina k tomu, aby si přisedli blíže. Argumentují tím, že herci nikoho kousat nebudou a ani nebudou házet děti do publika.
Hned poté se rozjíždí interaktivní divadelní pásmo, během něhož jsme se naučili popěvek o tom, že se každý dostane do blázince. Samotné loutkové divadlo nám nabízí pohled do zcela normálně fungující rodiny. Syn František od své maminky nechce polívčičku, protože mu nechutná. Maminka ho hrubou silou donutí polévku sníst, stejně tak ho donutí i umýt si nos, krk, bříško, zuby… Herci dovádějí do extrému situace, které jsou jim věrně známé. Ukazují absurditu některých rodičovských příkazů a zákazů, poukazujíce zároveň na to, že aby rodiče dostáli svého slova, musí v případě silného odporu použít hrubou sílu.
Přespříliš starostlivá maminka posílá Františka k panu doktorovi, jemuž František vypráví o oněch zelených, modrých a červených bytostech, o kterých se mu zdává v noci a také o tom, že mu bývá smutno. Pan doktor tedy Františkovi slíbí, že dostane vlastní pokoj, jako klícku, jako klícku… jako klec…
Co by se stalo, kdyby František zjistil, že jiný doktor na ufony věří? A přijdou si pro Františka ufoni a vysvobodí ho? Pomůžou mu od nepochopení společností? Zachrání ho od zlého doktora?
Ufoun je kamarád vykresluje alespoň v hrubých rysech postavení lidí nikým nepochopených. Ukazuje jejich bezmocnost při jednáních s lidmi „normálními“, poukazuje na to, že se dobře cítí „mezi svými“. Přitom všichni si zasloužíme pochopení a ke všem by se mělo přistupovat stejně. Proč se na lidi, kteří nějakým způsobem překračují společností vytyčené hranice, díváme shora? Nezaslouží si stejný prostor jako ostatní?
Normální festival, v rámci jehož programu skupina BDS Praha vystoupila, dává možnost lidem s mentálním hendikepem ukázat světu svá dílka i inscenovat divadla nebo promítat filmy právě pro ně.
BDS Praha jsou živoucím příkladem toho, že i lidé z Bohnic, nebo alespoň jejich část, jsou schopni zahrát takové představení, které zcela jistě pobaví, zaslouží si vřelý potlesk a nechá diváka po skončení přemýšlet. Jsme zralí na blázinec? Nenajdeme zašifrované své chování v některé postavě? Uspěli bychom při pohovoru s psychiatrem toho ražení, jež se ve hře objevil?


Počet hlasů: 9937, aktuální průměr: 2.6658
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Nukleární děti
2 ) Nazdar, Národní divadlo!
3 ) Po stopách Motýla
4 ) Ufoun je kamarád
5 ) Poslední zimní deprese
6 ) David a Goliáš aneb Pepička to zařídí
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané