Dnes je Pátek 22 září 2017, svátek má Darina

Nazdar, Národní divadlo!

Kašík Martin - 19 let, 15.12.2008, rubrika: Aktuality
125. výročí svého znovuotevření Národní divadlo rozhodně nezanedbalo a jako dárek si nadělilo komiks Nazdar, Národní divadlo! Na křtinách nemohli chybět autor ilustrací Jiří Votruba a autorka textu Dana Flídrová. Ty jsem na chvíli vysvobodil z kolotoče nekonečného podepisování, abych se dozvěděl, jak komiks vznikal a kdo s nápadem přišel.

Jiří Votruba patří mezi přední české malíře a ilustrátory. Již na první pohled jako umělec vypadá. Tváří se zamyšleně, jakoby hledal inspiraci pro další obrazy. Je překvapený, když mu chci položit své otázky. Odpovídá na ně ale ochotně, pečlivě váží slova. Usměje se na mě při zmínce o časopisech pro děti. Jeho tvorba pro děti by zaplnila desítky stránek. Především je ale znám díky svým obrazům, které vystavoval na padesáti výstavách. Jiří Votruba dnes vlastní designérské studio.

Jak vás vůbec napadlo vydat komiks?
S tímto nápadem jsem nepřišel já. Dostal jsem nabídku od Národního divadla a tu jsem přijal.


Nechalo vám Národní divadlo při tvorbě volnou ruku?
Scénář napsala Dana Flídrová, volnou ruku jsme tedy měli. Na druhou stranu, protože jsme se chtěli držet historie, nemohli jsme překrucovat to, co se již stalo.


Jak komiks vznikal? Dostal jste od Dany Flídrové úkol „nakresli komiks a já k němu dopíši text“?
Ne, po studiu historických pramenů nejdříve vznikl scénář, ten jsem dostal, a podle něj jsem nakreslil obrázky.


Pro Národní divadlo jste ilustroval několik knížek, například Divadlo nás baví. Plánujete do budoucna s Národním divadlem další projekty pro děti?
Může se stát, že v nejbližší době ještě budu dělat pexeso s Rusalkou.


Dočetl jsem se o vás, že jste dříve ilustroval časopisy jako Mateřídouška nebo Makovice, kterou jsem odebíral také. Vaše jméno mnoho lidí nezná, ačkoli s vašimi kresbami často vyrůstá. Kreslíte ještě pro časopisy?
Už ne, časy se mění, dlouho mi nikdo podobnou práci nenabídl. Teď hodně kreslím obrazové cykly.


Dana Flídrová je šéfredaktorkou časopisu Národní divadlo. Je také spoluautorkou dvou knih o historii i současnosti Národního a Stavovského divadla, díky čemuž toho ví o divadle požehnaně. Jako sudička se tváří a vypráví sebejistě. Sálá z ní slavnostní atmosféra. Rozdává úsměvy na všechny strany. Ne nadarmo někteří klasikové tvrdí, že křest vlastní knihy je jako narození dítěte.
Převyprávěla libreta nejznámějších baletů v pohádkové knížce Roztančené pohádky. Knihu i sama ilustrovala.

Máte za sebou převážně knihy pro dospělé, proč najednou takový obrat k tvorbě pro děti?
On to není tak docela obrat, je to spíše logické vyústění mojí práce. Nejdřív se člověk musí o divadle hodně dovědět, a pak z toho vybrat to důležité, co by mohly přijmout děti.


Jak jste zareagovala, když jste se dověděla, že budete pracovat právě s Jiřím Votrubou?
Byla jsem velice ráda, protože jeho obrázky jsem znala a věděla jsem, že ilustroval i další knížky, takže jsem se velice snadno přetavila do jeho myšlení.


Vy jste si ilustrovala Roztančené pohádky sama, možnost ilustrovat si komiks sama jste tentokrát nedostala?
Tady to nebylo o možnosti, ale víceméně o tom, že moje kresby, moje malba je z úplně jiného konce než kresby pana Votruby. Já jsem ilustrovala Roztančené pohádky, kde ty kresby jsou poetičtější. Nám se dobře spolupracovalo v tom smyslu, že já jsem mu mohla, díky tomu, že sama maluji, hrubě vykreslit, co na kterém obrázku asi bude, ale konečnou kresbu jsem přenechala jemu, protože on je odborník na kresby tohoto typu.

Měla jste danou od Národního divadla pevnou linii, po které musíte s komiksem jít?
Zadání znělo napsat čtyřicetistránkový komiks o čemkoli, co by se týkalo 125. výročí. Komiks tak mohl být o dni výročí, o historii od založení do dneška, nebo o době od myšlenky divadla k jeho postavení, a já si vybrala právě období od myšlenky k otevření divadla.


Jak dlouho trvala tvorba celého komiksu?
Veškerou práci jsme stihli za necelé dva měsíce.


Plánujete další projekty s Národním divadlem?
Pokud taková příležitost nastane, tak bych ráda napsala ještě nějaké komiksy o Národním divadle, protože si myslím, že je to velice čtivá forma, která je dnes rozhodně populární. Doufám, že forma, kterou jsme s panem Votrubou zvolili, rozhodně neuráží milovníky Národního divadla.

Dana Flídrová má naprostou pravdu. Jejich komiks jsem přečetl ještě večer po křtu a jako návštěvník Národního divadla jsem se rozhodně neurazil. Ba naopak. Oba vytvořili dílo, které hned tak nezapadne. Dílo, které dokazuje, že i o věcech starších než sto let se dá napsat poutavá knížka, kterou si rády přečtou i děti. Jejich „děťátku“ přidávám stejně jako sudičky do vínku dlouhověkost a mnoho věrných čtenářů.


Počet hlasů: 10088, aktuální průměr: 2.9989
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Nukleární děti
2 ) Nazdar, Národní divadlo!
3 ) Po stopách Motýla
4 ) Ufoun je kamarád
5 ) Poslední zimní deprese
6 ) David a Goliáš aneb Pepička to zařídí
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané