Dnes je Sobota 18 listopad 2017, svátek má Romana

Třetí říše po sté, a opět jinak

Kašík Martin - 19 let, 11.02.2009, rubrika: Kritiky a recenze
Podle mnoha lidí byl říšský vůdce Adolf Hitler geniálním člověkem. Jeho monstrózní plány na uchvácení celé Evropy a posléze světa svou detailností leckoho překvapí. Po filmech typu Pád třetí říše máme možnost podívat se na jeho dobu i osobu trochu jinak...

...Film Valkýra nevypráví příběh Adolfa Hitlera ani jeho osud, je jen drobným dílkem mozaiky mapující jeho život. Tento dílek je však klíčový pro plukovníka Stauffenberga, bývalého velitele armády, který se pokusí odříznout diktátora od moci.
Plukovník Stauffenberg bojuje v Africe do té doby, než je vážně zraněn a převezen zpět do svého rodného Německa. Je si vědom stále silné moci Hitlera i jeho nelítostných praktik, které ho málem připravily o život, i přes to se v Německu staví na stranu odboje s cílem osvobodit jeho rodnou zemi od jejího diktátora. Velmi rychle ke svým znalostem boje přidává nové, stává se zběhlým a mimořádně šikovným odbojářem, který se vypracuje až na pozici blízkou samotnému vůdci. Pokud ale Hitlera zabije, spustí tím jeho tajný plán Valkýra, který vyšle do ulic Berlína několik tisíc mužů. Ti během šesti hodin obnoví vládu v zemi. Zároveň se „postarají“ o všechny odbojové organizace, které se na atentátu podílely. Stauffenberg se dovídá, že je třeba získat na svou stranu generála Froma.
Plukovník Stauffenberg je ztělesněním jasného a nezlomitelného postoje. Postoje, který dává najevo svou neústupnost při prosazování svého názoru. Film plukovníka vykresluje jako jednoho z mála bojovníků za svobodu a demokracii, který dennodenně naráží buď na lidi zbabělé, nebo na „zásadové“ občany plně oddané Hitlerovi. Nelze říci, že by plukovník byl ukázán jako jediný člověk hájící svůj názor. Ve filmu se takových postav vyskytuje požehnaně. Naneštěstí však pro Stauffenberga, a možná i pro historii, na straně teroru.
Stauffenberg na svých tajných taženích přemlouvá vyšší armádní činitele, aby se k němu přidali a pomohli svrhnout diktaturu. Naráží však na naprostou oddanost vůdci a má veliké štěstí, že mu většina z armádních velitelů umožní odejít se ctí.
Co mě opravdu překvapilo, byla míra použití nacistických pozdravů ve filmu. Protože projevy nacismu jsou ve většině zemí zakázány, režiséři je často umisťují do filmů o druhé světové válce, kde se jich vyskytuje přespříliš. Kdykoli tak vejde do dveří někdo ve vyšším postavení, všichni přítomní zvedají pravici. Neplatí to však o Valkýře. Narozdíl od jiných filmů nezneužívá místo a čas děje. Nechce, aby si z filmu lidé pamatovali jen masové scény tak oblíbené rasistickými skupinami.
Američané při zpracovávání tak citlivého tématu, jako je druhá světová válka, předvedli opravdové umění. Mnoho filmařů si myslí, že použitím zvednutých pravic docílí správné atmosféry strachu, jenže opak je pravdou. Některým již toto nacistické gesto natolik zevšednělo, že ho nepovažují za jakkoli hanlivé.
Již před premiérou filmu se mluvilo o tom, že tvůrci hodlají ukázat také politickou opozici v Německu. Ukázat, že i v Německu byl odboj. To se zcela určitě povedlo. Film tak působí pro některé postavy až příliš pozitivně. Ty si rozhodně zaslouží čest a slávu za pokus o svržení režimu. Je ale třeba vzít v potaz, nakolik tito lidé byli v odboji dobrovolně. Někteří se jen znelíbili Hitlerovi a odboj byl jejich jediným řešením, jak zůstat na domácím území.
Pokud si myslíte, že již všechny filmy o druhé světové válce znáte, pak jste na omylu. Čeká vás snad poprvé film, ve kterém se prakticky nevyskytují bojové scény a kde hajlování a krev skoro nemá své místo. Valkýra je životním příběhem jednoho plukovníka a pár nejbližších spolupracovníků. O historické hodnotě jeho činů nemám pochyb, o filmovém zpracování také ne. Film rozhodně není tuctový, ze šedého průměru ho vytahuje skvělý příběh a povedená kamera dokreslující temnou atmosféru, kterou vyjádřit dialogy nelze. Scéna beze slov, při které Stauffenberg sestavuje bombu a klepou se mu ruce, ve vás evokuje pocit vzrušení, aniž by vám ho hrdina jakkoli popisoval. Přesto si nejsem jistý, zda si budu schopen za rok vybavit alespoň jednu jedinou scénu z filmu.


Počet hlasů: 13031, aktuální průměr: 2.9972
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Nukleární děti
2 ) Nazdar, Národní divadlo!
3 ) Po stopách Motýla
4 ) Ufoun je kamarád
5 ) Poslední zimní deprese
6 ) David a Goliáš aneb Pepička to zařídí
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané