Dnes je Pondělí 25 září 2017, svátek má Zlata

Squadra azzura vládne světu

Pospíšil Ivo - 21 let, 20.07.2006, rubrika: Komentáře
(Sport) Přiznám se, že vítězství Itálie na světovém šampionátu v Německu mě velmi překvapilo. Počítal jsem s tím, že věčně rozhádaný celek z Apeninského poloostrova, který navíc sužuje prokázaná korupce v tamější nejvyšší lize, nepřejde ani základní skupinou. Jenže fotbal opět ukázal svou krásnou, nevyzpytatelnou tvář. Zatímco favorité typu Brazílie, Argentiny...

Anglie, Španělska či naší České republiky pláčí a hledají chyby, v Římě a dalších italských městech se slaví. Finále na Olympijském stadionu v Mnichově mezi Itálií a Francií byl skutečně duel týmů, kterým málokdo věřil. Vždyť celek Francie byl se svým věkovým průměrem vystavován neustálému posměchu. Jeden z francouzských deníků dokonce napsal před úvodním střetnutím se Švýcarskem, že se jedná o „Soumrak nad dinosaury“. A skutečně, kdyby mi někdo řekl po úvodních zápasech se Švýcarskem a Koreou, že jsem koukal na budoucího finalistu, sáhl bych mu buď na čelo, jestli neblouzní, nebo bych dotyčného počastoval záchvatem smíchu. Jenže vstupem do vyřazovacích soubojů začala její mise za navrácení slávy z roku 1998. Už jen vítězství nad Španělskem v poměru 2-1, které do té doby hrálo velmi atraktivní fotbal, bylo překvapující. A co pak odvalení největšího favorita z Brazílie, který sice hrál parádní „tužku“, ale jen málokdo se snažil vyslovit pochybnosti nad jeho suverenitou. Francie si už jen tímto vítězstvím ze čtvrtfinále v poměru 1-0 finále zasloužila.

Italové byli taktéž překvapením, spousta fanoušků, včetně mě, tipovala, že její cesta skončí už ve skupině. Naopak šance na postup byly dávány České republice, která po úvodním vítězství nad USA 3-0 měla napodobit tažení s Eura 2004. Bohužel svět už prokoukl taktiku Karla Brücknera nazvanou jako „všechno kopni na věž“, a tak se česká euforie transformovala po ostudných výkonech s Ghanou a právě Itálií do neuvěřitelné bezmocnosti. Navíc fotbalisté jako Poborský a Nedvěd se zachovali nehezky i k novinářům a české veřejnosti, která jim právě fandila nejvíce. Jejich vzteklé odpovědi, nebo vůbec žádné jen ukázaly smutnou část charakteru našich reprezentantů, kteří nedokázali přijmout prohru. Co mají třeba říkat samotní fanoušci, kteří vážili cestu do Německa a museli například sledovat, jakou lekci nám dávali soupeři jako Ghana, nebo právě Italové? Fanoušci si jako jedni z mála zaslouží hodnocení fantastického.

Češi ale nebyli jediným zklamáním turnaje. Také nad hrou Anglie, Holandska, Brazílie nebo Švédska se vznáší mrak obrovského povzdechu. U Brazílie se čekalo, že si těžko poradí s defensivními taktikami soupeřů, ale v zápasech s Austrálií, Ghanou a Francií nezvládli hrát ani otevřenou partii a jen s notnou dávkou štěstí prvně dva jmenované soupeře porazili. Už ne však třetího.
Herní projev Anglie byl opět běs a utrpení. Angličané se například s Trinidadem trápili celých 83 minut. V duelech s Paraguají a Ekvádorem je zachránily pouze vydařené kopy kapitána Beckhama. Totální střelecká impotence záložníka Lamparda a uzdraveného útočníka Rooneyho jen ukázala, že za kanálem La Manche je nutná změna v osobě trenéra. Alespoň, že tam to na rozdíl od českých krajů pochopili.
V případě Holandska už škoda slov. Snad jen, že „Oranjes“ splnili nutnou povinnost a s totálně nesympatickým herním projevem Van Bastena postoupili ze skupiny smrti. Na styl, jakým se jim to povedlo, se sice brzy zapomene, přesto mi dovolte zde poznamenat, že to byla hrůza a z jejího fotbalu bolely oči. Snad jediný zajímavý zápas sehráli v osmifinále s Portugalskem, a to hlavně díky rekordu v počtu udělených červených karet (4), které za zápas musel rozhodčí Ivanov nutno dodat oprávněně vytáhnout.

Naopak líbili se mi týmy jako Německo, Argentina, Austrálie nebo Pobřeží Slonoviny. Jürgen Klinsmann skutečně prokázal svou třídu a sestavil dokonale hrající tým, který šlapal kromě posledních minut semifinálového prodloužení jako nejlepší motor BMW. Argentina by mohla vyprávět, právě ona vypadla ve vzájemném souboji s Němci na penalty, přesto výkony hráčů jako Tevéze, Riquelmeho nebo Maxi Rodrigueze byly pastva pro labužníky. Austrálie a Pobřeží Slonoviny schytaly přes líbivou prezentaci tak trochu nováčkovskou daň. Africkým „slonům“ možná chyběl lepší brankář, Austrálii trochu té benevolence od rozhodčích. Vzpomeňte si přece na 93. minutu v osmifinále s Itálií, kdy byla proti nim písknuta hodně přísná penalta. Kdo tehdy mohl tušit, že hráli proti budoucím mistrům světa.

Fotbalový svátek trvající celý měsíc skončil. Myslím, že se jednalo o vcelku povedený turnaj, který možná občas černili svými divokými výroky samotní rozhodčí. Je ale příliš primitivní svalovat veškerou vinu na ně. Za simulace pádů v pokutovém území tak, jak se prezentoval jinak famózní Cristiano Ronaldo, brutální zákroky Khalida Boulahrouze, nebo divoce povykující trenér Portugalska L.F.Scolari, který spíše připomínal vztekle směšného klauna, rozhodně rozhodčí nemůžou. Jsou to stále lidé. Ve svých rozhodováních mají právo na chyby, které ve fotbale jednoduše byly, jsou a budou. Nebo by se už měli sestrojovat roboti s praporkem a kartami v kapse?


Počet hlasů: 10073, aktuální průměr: 3.0044
Ohodnoť tento článek (známkování jako ve škole) : 1. 2. 3. 4. 5.

Ostatní články autora :

1 ) Squadra azzura vládne světu
2 ) Průvodce MS ve fotbale – díl osmý - skupina H
3 ) Průvodce MS ve fotbale - díl sedmý - skupina G
4 ) Průvodce MS ve fotbale - díl šestý - skupina F
5 ) Průvodce MS ve fotbale - díl pátý -skupina E
6 ) Průvodce MS ve fotbale - díl čtvrtý - skupina D
7 ) Průvodce MS ve fotbale - díl třetí - skupina C
8 ) Průvodce MS ve fotbale - díl druhý - skupina B
Další autorovy články >>
Počet názorů: 0 Přidat názor Zobrazit vybrané